SIRIUS

„STRÁŽCE BRÁNY.
Ten jež brání, beze zbraní“

SIRIUS

 

Tuto sochu jsem vytvořil v období od 1.5. – 18.6. 2017.

Dlouho jsem kroužil okolo kmene ze, kterého je SIRIUS vytvořen. Nakonec jsem jej postavil kořeny vzhůru a fascinovaně zíral na tu část ze které je teď jeho korunou. A tak se začal psát náš společný příběh. Naznačil jsem základní rysy obličeje a už byl jeho charakter velmi silně cítit. Připomínal mi Fauna z filmu Faunův labirint. Způsob jakým zkoušel charakter a čistotu hlavní hrdinku filmu. Vnímal jsem jej jako zrcadlo ve kterém je možné vidět celou škálu mé bytosti. Od uplného světla až po nejtemnější temnotu. Ten nekonečný rozsah jež prozkouá i to nejschovanější zákoutí bytosti. Vytáhne na světlo vše co chci skryt před světem a především sám před sebou:) Ajaj ten jeho pohled, nekdy laskavý a něžný, jindy děsivý a přísný.

Kdž se na něj teď ladím, stávám se jím.. Cítím svou korunu a vnímám svět skrze ní. Spíš slyším než vidím. Všechny smysly se propojují v jeden jasný smysl, který není možno zmást. Tak známý pocit, Jsem branou a současně klíčem, jsem SÍRIUS.

Děkuji Marii Aině Motlachové, která mi pomohla Pochopit a vzpomenout si na tento způsob vnímání;)

Děkuji Kateřině Kocanové, ktérá napsala knihu SIRIUS. Tato kniha mi přinesla spoustu dílků do mého životního puzzle:))

PATRONŮV PŘÍBĚH

(Patronem a majitelem sochy SIRIUS je Karel Báťa. Zde je jeho příběh.)

 

Já a Sirius

Dá se říct, že to byla láska na první pohled. Již poprvé, když jsem uviděl na fotkách nedokončenou sochu, tak jsem cítil, jak mě k sobě přitahuje. První osobní kontakt byl velmi silný zážitek. Vnímal jsem velmi silné propojení s bytostí obývající dřevěnou sochu. O pár týdnů později jsme ji s Markem převezli do mého bytu. Bylo to v době, kdy jsem se zrovna vrátil z návštevy Kruhů v obilí v Anglii, při které se rozplynuly i ty poslední pochyby o existenci mimozemštanů. V bytě jsem ze sochy cítil velmi silnou přítomnost mimozemské bytosti, která se mnou navazovala telepatický kontakt. Už od začátku jsem z tohoto propojení cítil velkou sílu. Dostal jsem se do částečného tranzu, ve kterém jsme společně léčili Marka. Obdržel jsem informaci, že takto společně budeme léčit i mnohé další lidi.

Můj příběh se Siriem začal ve skutečnosti už dřív. Mým dlouhodobým snem bylo postavit duchovní/jogové/regenerační centrum. V říjnu 2016 jsem vyslovil přání, že jednoho dne bych si možná chtěl pořídít do svého centra nějakou sochu „strážce“. Pár měsíců na to mi Marek řekl, že zrovna pracuje na soše, kterou nazval „Strážce brány“. Nečekal jsem, že to bude tak rychlé. Postupně jsem začal chápat, že „Strážce brány“ není jen energetický portál do centra. Je  Patronem celého „mého“ projektu.
Dříve jsem často čelil při rozhovoru o mém projektu různým negativním reakcím z mého okolí. Měl jsem pocit, že mi lidé hází klacky pod nohy. Nyní, když přijde takový moment, vzpomenu si na Siria a on mě vede, jak mám reagovat. Někdy mě nabádá k mlčení, jindy naopak k tomu, abych promluvil. Během několika prvních měsíců se mnoho překážek, pochybností a negativních reakcí ohledně projektu rozplynulo.“
Zajímavý je rovněž příběh, jak „Strážce brány“ přišel ke svému jménu. Ze začátku jsem ho oslovoval „Strážce“. Pak mi jednoho dne Marek napsal, že pro mě, do té doby neznámá, Kateřina napsala knihu Sirius, kterou jí „Strážce“ pomohl napsat prostřednictvím chanellingu. Kniha mě zaujala a dala mi pro sochu jméno. Sirius mi do života přivedl nové přátelé a právě Kateřina byla první z nich. Některé lidi foto sochy natolik uchvátí, že prosí o osobní setkání. Pro mě při každé takové návštěvě Sirius ožívá. Já při návštěvách cítím silný příval energie a sloužím jako prostředník mezi Siriem a člověkem, pro kterého je zatím těžké se Siriem komunikovat napřímo. 
Nejvtipnější je však to, jaké změny se udály v mém bytě po příchodu Siria. Marek mě varoval, že přijdou. Postupně jsem se začal zbavovat nepotřebného nábytku. Bojoval jsem však se svým egem. Tvrdohlavě jsem trval na tom, že je to přeci MŮJ byt a že tu rozhoduju já. Proto jsem nejdříve odolovál hlasům v hlavě, které mi našeptávaly, že se mám zbavit televize. 
Poslední roky jsem na ní sice už tak jako tak moc nekoukal, ale i tak jsem si říkal: „Co když budu mít chuť se na něco kouknout o dlouhých zimních večerech?“ 
Tak jsem ji nejdříve přesunul pouze do skříně v ložnici. 
Marek se smál: „Počkej, uvidíš!“ 
Po týdnu už jsem to nevydržel. Televize musela z bytu pryč spolu s gaučem a stolkem po babičce. Siria jsem přijal nejen jako součást „mého“ bytu, ale i svého života. 
Shrnul bych to slovy: „Mám spolubydlícího. Kecá mi do života. Vystěhoval mi z bytu TV a nábytek. A zve k nám návštěvy!“

TECHNICKÉ PARAMETRY

ROZMĚRY: 230x40x40cm
HMOTNOST: 45Kg
POVRCHOVÁ ÚPRAVA: Akrylová patina, Vosk a Olej
MATERIÁL:

Tis

CENA: 150 000 Kč / prodán

PROCES TVORBY